Požární stanice sever – Linec

Podavatel: archinauten dworschak+mühlbachler architekten zt gmbh, LinecProdukty: Fasáda Planum, 1 550 m2, částečně perforovaná, RAL 9006, RAL 9007

V novém hávu

Po zhruba 40 letech intenzivního užívání požární stanice sever v Linci v pravém slova smyslu zestárla. Ani důležité funkce budovy, ani požadavky na prostor a spotřeba energie už neodpovídaly nárokům současnosti. Cílem architektů bylo sladit současnou funkcionalitu s vysokou architektonickou kvalitou.

Obzvláště ve městech s vysokým průmyslovým potenciálem představují hasičské sbory, obrazně řečeno, velmi uklidňující stráž na sudu se střelným prachem. Neustále jsou přivoláváni k nehodám a haváriím způsobeným manipulací s rizikovými látkami nebo nebezpečnými provozními podmínkami. Nepostradatelné ochranné a záchranné akce hasičů ve dne v noci po celý rok však většina občanů vnímá nanejvýš při hlasitém výjezdu požárních vozidel. Bez velkého dumání nad detaily lze říci, že se cítíte v dobrých rukou, pokud se dostanete do skutečně nežádoucí osobní nouze nebo výjimečné situace.

V Linci je 14 hasičských sborů se zhruba 200 hasiči. Jen v požární stanici sever je v pohotovosti 24 hodin denně 19 hasičů, kteří musí být v případě nasazení do 30 sekund připraveni s vozidly a přístroji k výjezdu. To už ve starém komplexu budov ze 70. let přestávalo být zárukou. Na jedné straně v důsledku prosperujícího vývoje města narostl personální stav, na druhé straně se rozšířily oblasti působnosti spolu s vozovým parkem a technickým vybavením potřebným pro dané úkoly.

Staré a nové jako součást vlastní identity

Dostatek místa a prostoru pro členy sboru, vozidla a dílny ve stavebním komplexu optimalizovaném po funkční stránce, to bylo úkolem architektonické kanceláře v Linci archinauten. Kromě toho DI Andreas Dworschak a DI Wolfgang Mühlbachler vypracovali ve svých projektech stavitelsky aktuální architekturu a atraktivní vzhled budovy. Podle jejich výstižného názoru má vedle škol, radnic a dalších veřejných budov platit v principu i pro hasičský záchranný sbor maxima, aby se prostřednictvím pozitivního vnímání dostal zřetelněji do povědomí veřejnosti.

Koneckonců bylo beztoho pro trvalé zlepšení energetické účinnosti nutné přepracovat všechny fasády dále používané staré budovy. Podle přesvědčení projektantů nejenom splyne v úhledném novém hávu staré s novým v jednu architektonickou jednotku, ale „centrální stanice Linec-Urfahr“ se stane veřejným ukázkovým objektem a vzorem pro moderní požární sbor. Tak to viděla i rada pro urbanistický rozvoj města a na konci roku 2014 jednomyslně odsouhlasila projekt za 7 milionů eur.

Stávající úhlová struktura byla částečně modifikována, a pokud to bylo vzhledem ke změnám v interiéru nutné, byla stavba na některých místech odstrojena. Jednopatrovou přístavbou v severní části vznikl ze tří stran uzavřený, mnohostranně využitelný vnitřní dvůr.

Pro vozidla je nyní k dispozici ve staré budově 520 m2 a v přístavbě dalších 200 m2 plochy. Plocha dílen pro údržbu a péči o vozidla a vybavení se zvětšila na 350 m2.

Nově vytvořené a rozšířené byly šatny a sanitární místnosti – odděleně i pro příslušnice hasičského sboru.

Školicí místnosti, místnosti pro držení pohotovosti a místnosti se skluzovými tyčemi v patře jsou přístupné i výtahem a splňují požadavky na bezbariérový přístup. Stejně jako přední strana vrat garáží je i velká část místností velkoplošně zasklená. To stavebnímu komplexu propůjčuje lehkost a transparentnost a v interiéru vytváří přátelsky prosvětlenou atmosféru. Zastřešené volné prostory a přístupná zelená střecha novostavby přispívají k uvolněné náladě při výkonu pohotovostní služby. Pro trénování zásahů byla postavena 14 metrů vysoká a ze všech stran dobře dostupná cvičná věž, která tvoří jádro přístavby a uzavírá ji směrem na západ.

Stanovisko poroty:
Funkčnost a architektura v souladu

„Stávající budova ze 70. let z funkčního a energetického hlediska už neodpovídala standardům moderních hasičských zbrojnic. V rámci modernizace a sanačních opatření zvyšujících výkonnost projektanti nadto vytvořili vhodné současné architektonické ztvárnění, aby vytvořili – i v rámci městské zástavby – novou identitu celku. S ohledem na tuto maximu byla vedle různých opatření pro přístavbu renovována všechna okna a tepelnou sanací ošetřen obvodový plášť. Zvláštním cílem sanačních opatření byla ambice dát budově za účelem jejího pozitivního vnímání nový architektonický tvar. Toho bylo dosaženo pomocí charakteristických vnějších panelů z kovu. Částečně perforované prvky Planum zahalují starou budovu jako závěs, který ve dne dává částečně vytušit stávající struktury původní fasády. V noci a při osvětlených oknech jsou opět viditelné a propůjčují budově pro změnu modifikovanou formální strukturu.

Přesvědčivého architektonického účinku se dosáhlo částečnou perforací kovové fasády, která se dá, v závislosti na funkci interiéru, pomocí otočných prvků částečně otevřít. Fasáda, dovedně proměňovaná podle individuálních úprav, formy a barevné modulace, celkově formuje homogenní, klidný objekt, který už v ničem nepřipomíná bývalou požární stanici ze 70. let.

Porota vyhodnotila tento objekt jako zcela výjimečně zdařilý pozitivní příklad stavebního zadání, jichž v této soutěži DOMIGIUS výrazně přibylo, a to rekonstrukce budovy, a proto jej ocenila první cenou.“

Newsletter